HLAVNĚ SI NIC NEVYČÍTAT

HLAVNĚ SI NIC NEVYČÍTAT

15.05.2018

Lucie Biedermann Doležalová

 Dnes ráno jsem vstala s pocitem, že bych měla něco udělat jinak. Jinak, než v minulých dnech. "Možná bych měla psát BLOG," řekla jsem si. Tak jo! Když to nezkusím, tak se možná jednou tou promarněnou šancí, budu obviňovat.

Já se totiž tuze ráda obviňuju. Za to, že jsem nezavolala babičce, že jsem snědla zmrzlinu po zdravé večeři a sladkosti těsně před spaním. A opět jsem se neudržela. Že jsem se minulý týden neprávem rozkřičela na svoji dceru a že jsem odbyla mamku na den matek. Jen zprávou. Ale byla hezká, ta zpráva.

No a pak je tady minulost. A další obvinění jsou hned na světě. A jsou mnohem závažnější. Znáte to? Výčitky svědomí. To je něco jako noční můra. Kdo je nemá? Tomu závidím. Jo a taky se pořád obviňuju, že závidím a žárlím a že jsou všichni mnohem nadanější, krásnější a hubenější a úspěšnější. Že si vy všichni umíte se vším líp poradit a ještě u toho tak dobře vypadáte.

No, ale …andělé mě učí. Že mám být v první řadě vděčná.

Takže někdy se taky stane, že jen tak sedím na pohovce, nebo se dívám z okna na tu krásu a zaplavují mě absolutní pocity štěstí.  Uvědomím si, že každý den vyslechnu, nebo si přečtu alespoň jeden bolavý příběh člověka, který mě žádá o pomoc. A znovu si uvědomím to požehnání. Že mě nic nebolí, že jsem zdravá a snad i trochu hezká a snad i docela inteligentní. Že mám úžasnou dceru, která mě tedy na den matek rozhodně neodbyla a dojala mě k slzám. To si pak říkám, že snad nemůžu být tak špatná matka, když máme tak skvělý a úžasný dítě. A je krásná taková, jaká je.  Mám muže, se kterým to teda nikdy nebylo lehký, protože jsme oba hodně složitý osobnosti. Ale je to čím dál hezčí a já jsem po devíti letech pořád zamilovaná. Máme velkou, krásnou a zdravou rodinu. Mám všechno.

Učíme se a můžeme se učit. To je veliký dar. Mít ten prostor se učit, a poznávat. Máme možnost volby a máme obrovskou moc nad svými životy. Narodili jsme se do překrásné doby, kde je vše možné. To je přece krása.  

Můžeme život milovat a on nám to bude vracet. Záleží jen na nás, jestli budeme do nekonečna vracet se do minulosti a z ní vracet. Nikdo nám to nemůže vyvracet. Můžeme tvář od odrazu v zrcadle odvracet. Můžeme se bát sami sebe, můžeme se proklínat a trýznit. Můžeme zabít sami sebe myšlenkami nespokojenosti. Anebo, můžeme život obdivovat, milovat, tvořit s láskou a děkovat. Vše je možné. Nikdo nemá právo soudit naše rozhodnutí.

Pojďme se soustředit sami na sebe. Nesoudit to, jak žijí druzí, ale my sami. Jen na nás záleží a od nás se vše odvíjí. Pojďme se podívat zpříma do očí sami sobě a přestat si cokoliv nalhávat. Začít tady a teď bez tíhy minulosti, předsudků, pocitů viny a dalších obvinění.  Pojďme naplnit své vlastní sny.

Jednou jisto jistě naplníme, ty nejdokonalejší představy sami o sobě. 

 

Vytisknout stránku
Datum a čas tisku: 19.07.2019 02:07:40
Titulek: HLAVNĚ SI NIC NEVYČÍTAT | hvezdanadeje.cz
Zdroj: http://hvezdanadeje.cz/blog-post/?uri=hlavne-si-nic-nevycitat
Tyto webové stránky využívají cookies. Setrváním na těchto webových stránkách souhlasíte s jejich využíváním. Více zjistíte zde.